Lidé, tedy převážně západní a východní Slované, věřili, že za nevysvětlitelnými utonutími, neštěstími při rybaření, nebo dokonce za štěstím, které budou mít ten večer na trhu stojí tako bytůstka, zvaná vodník.
Jak je známo, spisovatel Karel Jaromír Erben se ve svém životě zabýval mimo jiné sbíráním různých lidových pověstí, říkaček a tradování, kterými se pak nechal inspirovat ve svých dílech. Právě vodník se stal námětem jedné z jeho básní.
Erbenův vodník má poměrně jasný styl oblékání: „Zelené šaty, botky rudé…“ Také známe barvu jeho kůže, o které se zmiňuje jiný verš. Je zelená. Avšak různí lidé mohou mít o vodníkovi různé představy. Kůže může nabírat všechny odstíny lidské, tělové barvy, tedy od zdravého ruměnce až po mrtvolnou šeď. Oblečení vodníka bývá většinou brčálově zelené, s dlouhými šosy, ze kterých nikdy nepřestává kapat voda, a to i když se vodník případně promění v člověka – podle toho ho vždy poznáme.
Bývá zobrazován jako bytost různého věku. Někdy můžeme narazit na sošku v podobě malého dítěte, někdy na starce, často také na nelidské stvůry, podobné žábám, které mají roztažená bezzubá ústa a blány mezi prsty.
Co se týče charakterových vlastností, vodníci vykonávají skutky škodolibé, často až zlomyslné. Dušičky, které získají utopením nevinných lidí si schovávají do hrnečků – to víme i z Erbenovy balady.
Erbenův vodník není dle mého názoru záporná postava i přes to, že zabil své vlastní dítě kvůli neposlušnosti manželky. Na počátku balady si plánuje svatbu, těší se, že nebude sám, v tom pustém vodním kraji. Způsob, jakým si vybral nevěstu byl sice poněkud nešťastný, ale to jen dokazuje, že si byl schopný jít za svým cílem, i přes mrtvoly. Na druhou stranu je však manželem poměrně chápavým a po delší době ochotným se podvolit vůli své ženy. Proto je postavou spíše tragickou, a ne zápornou.
Balada Karla Jaromíra Erbena ukazuje pouze část celé záhadnosti a tajemnosti, kterou postava vodníka představuje. Určitě však při nastiňování záležitostí s ním spojených odvedl skvělou práci.