Může to potkat každého

.

Ať už se člověk během svého života činí nebo je naopak učiněným králem lenochů, jeho tělesná schránka se opotřebovává. A zatímco je zamlada vesměs plný sil a snese pomalu všechno, s postupujícím věkem nastává obrat. Doktor ze známé české komedie by s nadsázkou řekl, že „tělo má jít do hrobu zhuntovaný“, ale je pravdou, že zatímco v tomto případě se nejednou pousmějeme, není to v reálném životě až tak úsměvné.
puzzle a hlava

Protože když člověka počnou opouštět síly, už je to přece jenom horší. Když se objeví loupání a praskání v kloubech, když pobolívá to či ono a nakonec se stane pravidlem to, o čem se ve známém vtipu říká „když člověka nic nebolí, znamená to, že umřel“, to už není nic k smíchu. A dost možná největší tragédií jak pro dotyčného člověka, tak pro jeho okolí, je, pokud mu to přestává sloužit v hlavě.
Jistě, zapomínání je něco normálního, co nás provází celým životem a co nám pomáhá zbavovat se nepotřebných vědomostí, jež by nás zbytečně zatěžovaly, ale to je dobré jenom do chvíle, dokud zapomínáme to víceméně nepotřebné.
Ovšem s narůstajícím věkem se můžeme dopracovat i k tomu, že počneme zapomínat mnohem více, než je zdrávo. A to už také zdravé není. Je to nemoc zvaná Alzheimerova.
alzheimerova choroba

I na účet této už se vtipkovalo. Vzpomínáte? „Pane doktore, jak že se jmenuje ten Němec, co mi doma schovává věci?“ „Alzheimer, babi, Alzheimer.“
Ovšem ve skutečnosti Alzheimerova choroba nic veselého není. Jde o závažné onemocnění, kterému sice lze při včasném odhalení čelit, ale nelze mu zabránit. Toto postihuje především seniory nad pětašedesát let věku, hlavně ženy, a dříve či později končí takto nemocný člověk ve více než těžké fázi, kdy trpí ztrátou paměti, zmateností a nejednou i agresivitou. Dotyčný je stále méně schopen se sám o sebe postarat, péče o něj je extrémně náročná a v domácím prostředí často i nemožná.
Takový člověk nakonec musí nalézt nový https://www.tacom.cz/domov-ve-kterem-je-o-osoby-s-alzheimerovou-nemoci-postarano-s-laskou/.Protože se o sebe nedokáže postarat a žít důstojný život. A má-li v tu chvíli štěstí, pak jedině tehdy, když se dostane do zařízení specializujícího se na klienty s Alzheimerovou nemocí, kde je o něj nepřetržitě postaráno, je v bezpečí a dostává se mu i kvalitní lékařské péče.
Jež sice není všespasitelná, ale dopřeje mu aspoň důstojný život tehdy, kdy už to sám nedokáže. Protože nakonec už nikoho a nic nepoznává. Což je pro dotyčného prokletím. Ale vlastně svým způsobem i vysvobozením. Protože kdo by byl rád, kdyby se v tomto stavu poznával, že?

Ohodnoťte příspěvek
.